Pozar v hotelu


Po týdenní přestávce jsem zpátky v Madridu a už od prvního dne respektive večera se tu nenudím. Kolem půl jedenácté jsem se pomalu chystal, že zaklapnu laptopa a ponořím se do čtení na dobrou noc, když mě poprvé vyrušil pískot alarmu na chodbě. Nevěnoval jsem tomu prozatím moc velkou pozornost.

Po pár minutách mně to celkem začalo vadit, hlavně proto, že mi nějakým postranním efektem přestal jít internet 🙂 (rázem se mi vybavily podobné situace na Strahovských kolejích, kde když přestal fungovat internet, obyvatelé malých pokojů začali vylézat z temných skrýší na široké a zářivkami osvícené chodby a vzájemně zjišťovat, co se to ksakru děje ;-))

Tudíž jsem instinktivně vyrazil na hotelovou chodbu, abych se přesvědčil, o co jde. První co mě zarazilo, že plechové dveře s označením Salida/Exit vedoucí k výtahu a schodišti někdo zabouchnul. Otevřel jsem je a viděl chlapíky s vysílačkama jak utíkají nahoru po schodech a občas zase dolů a moc si mě nevšímají. Ne však pana businesmana, který zřejmě bydlel ve vyšším patře než já. Toho při pokusu pokračovat ve výstypu s ními po pár schodech okřikli španělsky, on nerozuměl, takže mu to vysvětlili stylem: Don’t move, don’t move!

Stále jsem netušil o co jde, takže jsem se vrátil na pokoj a nehodlal měnit své večerní plány. Po chvilce, kdy pískání opět začalo a ne a ne ustat, konečně se mi rozsvítilo.

Smrad z kouře byl najednou cítit i na mém pokoji. Domněnka že asi hoříííí se mi potvrdila, jakmile jsem opět otevřel dveře na chodbu. Tentokrát už mě probíhající chlapík neignoroval a celkem jednoznačně jsem z jeho gest poznal, že bude nejlepší, když odtud co nejrychleji vypadnu. Kámoše v nouzi neopouštím, takže jsem samozřejmě ještě stihnul na cestu přibalit Thinkpada i se všema kablíkama a vyrazil jsem.

Dole na recepci a před hotelem postávalo už celkem dost lidí. Buď mají lepší čich, ale spíš smůlu, že bydleli ve vyšších patrech.

Bylo vidět, že z posledního patra hotelu (cca 7. patro) se valí kouř, ale zase nic dramatického to nebylo. Dvě požární auta, něco kolem dvaceti hasičů a policistů. Byli jsme vykázáni do dostatečné vzdálenosti – na Gran Via – což je hlavní třída Madridu. Jelikož jsem nechtěl postávat na ulici, zamířil jsem (dnes již podruhé) do Zahara Café, které má výlohu přímo na vchod hotelu. Tudíž jsem měl zásah z první ruky.

V půlnoci bylo po všem, hasiči si podali ruce a poplácali se po ramenech na oslavu úspěšného zásahu. Sbalili hadice, auto stáhlo výsuvný žebřík, hlídkující policisté típli poslední cigáro a akce skončila. Nadešel čas návratu do hotelu.

Z recepce nás směrovali do podzemních prostor, kde se obyčejně servírují snídaně. Čekali jsme zde do jedné ráno na potvrzení, zda policie dovolí návrat zpátky do pokojů. To naštěstí dopadlo, takže dobrou noc! 🙂

Další fotky zde v galerii (foceno z restaurace naproti, nečekejte senzaci ;-))

Barcelona

Fotogalerie Barcelona 2006Hola amigos, hlasim se opet z Iberijskeho poloostrova. Stale jsem na projektu v Madridu a pravdepodobne tu jeste nejaky tyden budu. Tento vikend jsem bohuzel propasnul prvni snih u nas v CR, za to jsem se mel moznost se jeste vykoupat v mori…Ale pekne postupne.

Pred casem se mi ozval Jarda, ze by rad dorazil, jelikoz levnym letenkam od Skyeurope se neda odolat. S napadem jsem souhlasil, ale nakonec jsme dokonvergovali k vyletu do Barcelony. Plusem pro Barcelonu by to, ze je tam more. To u Jardy, ktery je ve sve podstate „vodni tvor“, rozhodlo. Dalsim duvodem je to, ze Madrid uz celkem dobre znam a musim konstatovat, ze na petidenni podzimni vylet tu toho az zas tolik atraktivniho neni. A nesmim opomenout fakt, ze levne letenky do Madridu stejne nebyly, takze bylo rozhodnuto. Jardovi delala spolecnost nase kamaradka Jana, takze jsem v klidu mohl nakonec dorazit az o den dele a odjet o den drive, protoze si to prace vyzadovala.

Jarda dorazil spolu s Janou do Barcelony uz ve stredu odpoledne a nasli skvele ubytovani v hostelu Sea Point primo na plazi. V hostelu vladla celkem reggae atmosfera, ovlivnena lokaci primo na plazi a vseobecnou pritomnosti surfaru 🙂 Ze se jedna o strategicke misto potvrdil i fakt, ze hned vedle byl minimarket Spar otevreny dlouho do noci.

Ja jsem si nasel letenku z Madridu do Barcelony u low cost letecke spolecnosti vueling.com. Krome maleho zpozdeni pri ceste tam i zpet jsem byl velice spokojen. Muzu doporucit. Elektronicka letenka, dobra cena, moznost volby sedadla uz pri rezervaci letenky, mozna zmena casu odletu zpet, terminal pro quick check-in…Spokojenost.

Pred odletem jsem si jeste na letisti nechal v uschovne zavazadel kufr s vecmi, ktere jsem an vikend nepotreboval a promenil batoh na sveho Thinkpada na svuj turisticky bagl. Pro zajimavost – paklize byste ji hledali uschovnu zavazadel na letisti Barajas (T4), neni to tak jednoduche najit. Vezte ze je v priletove hale uplne v pravo v zapadle chodbe, hledejte „left luggage“. Za par euro vam tam pohlidaji zavazadla v uzamcenych skrinkach, dokonce kdyz ted nad tim tak premyslim, klidne bych tam nechal i svuj laptop a nemusel jsem ho tedy nechavat pres vikend v kanclu v praci.

Po pristani v Barcelone kolem pul dvanacte v noci jsem se snazil co nejrychleji dostat z letiste do mesta. Na radu Jardy jsem pouzil bus A1, ktery vas zaveze na Plaza de Catalunya, nejznamejsi namesti v Barce. Cesta trva cca 25 minut (cena cca 3.85 EUR, vyplati se koupit zpatecni platnou 10 dni). Na Plaza Catalunya na me Jarda s Janou cekali, coz potesilo, vzhledem k pozdni nocni hodine. Pomalou prijemnou prochazku k hostelu pres stare mesto a pristav jsme prodlouzili v pristavnim baru a posezenim nad dvemi San Miguely.

Druhy den rano, po celkem rusne noci (hostel je hostel, clovek si musi trosku zvyknout) (a dobre snidani s vyhledem na more) Jarda samozrejme vyrazil na plaz. Vlny byly opravdu uctyhodne a tolik surfaru jsem uz dlouhou dobu nevidel. Surfari samozrejme v neoprenech, Jarda nemaje neopren neodolal a do vody vyrazil. Ja jsem odolalal celkem dlouho, ale nakonec mi to nedalo a vyrazil jsem se vykoupat taky. Kupodivu more nebylo ani moc studene a teplota vzduchu se vysplhala k asi 20 stupnum.

Nasledovalo turisticke odpoledne. Na zacatek navsteva vystavy spanelskeho kralovskeho automotoklubu RACC v improvizovane nafukovaci hale. Ocekavani se vcelku naplnilo, jelikoz uvnitr jsem objevil skvosty jako formuli 1 Fernanda Alonsa z roku 2005, rallyovy Ford Focus WRC Spanela Soly nebo lonskou dvestepadesatku Pedrosy. Doplnene o „onboard“ videa z F1, MotoGP a rally „El Matadora“ Carlose Sainze, ovladane pekne pres dotykove LCD displeje…Proste idealni zacatek kulturniho odpoledne 🙂

Nasledoval vystup na kopec v zapadni casti Barcelony, na jehoz vrsku (nazev se mi nechce hledat) je restaurace a take stanice lanovky, ktera tento kopec spojuje s pristavem. Cela tato oblast je v podstate velky park, v nemz se nachazi nekolik olympijskych arealu vcetne hlavniho olympijskeho stadionu. Vyplati se dojit az k nemu a potom pokracovat sestupem po schodech (dokonce jezdicich, predstavte si ze by nekdo povolil na stranu schodiste k Muzeu na Vaclavaku vybudovat eskalatory) na Plaza de Espana. Odtud prochazka zpet do centra, s navstevou mistniho trziste – ryby, maso, zelenina, hadry…znate to.

Dalsi den nasledovala perla programu, navsteva chramu Sagrada Familia navrzene Gaudim. Stavba zacala v roce 1883 a i po Gaudiho smrti 1926 stale pokracuje. Asi i proto, ze je financovana pouze z financnich daru soukromych subjektu. Musim rict, ze me tato stavba vazne prekvapila. Z fotek jsem si nikdy neuvedomil, ze je to naprosto jina katedrala nez na jake jsme zvykli. Vyplati se zajit dovnitr na vystavu ukazujici, jak probiha(la) navrh, vystavba, jake geometricke tvary vedli k finalni podobe jednotlivych casti katedarly, cim se inspiroval v prirode atd.

Mist kam zajit v Barcelone je mnoho, vecer napr. nesmite opomenout prochazku po boulevardu La Rambla, Plaza de Espagna.

Jestli jsem vas nalakal na vylet do Barcelony, dobre vam tak.

Fotogalerie Barcelona 11/2006 zde.