milan boruvka / log

Po týdenní přestávce jsem zpátky v Madridu a už od prvního dne respektive večera se tu nenudím. Kolem půl jedenácté jsem se pomalu chystal, že zaklapnu laptopa a ponořím se do čtení na dobrou noc, když mě poprvé vyrušil pískot alarmu na chodbě. Nevěnoval jsem tomu prozatím moc velkou pozornost.

Po pár minutách mně to celkem začalo vadit, hlavně proto, že mi nějakým postranním efektem přestal jít internet 🙂 (rázem se mi vybavily podobné situace na Strahovských kolejích, kde když přestal fungovat internet, obyvatelé malých pokojů začali vylézat z temných skrýší na široké a zářivkami osvícené chodby a vzájemně zjišťovat, co se to ksakru děje ;-))

Tudíž jsem instinktivně vyrazil na hotelovou chodbu, abych se přesvědčil, o co jde. První co mě zarazilo, že plechové dveře s označením Salida/Exit vedoucí k výtahu a schodišti někdo zabouchnul. Otevřel jsem je a viděl chlapíky s vysílačkama jak utíkají nahoru po schodech a občas zase dolů a moc si mě nevšímají. Ne však pana businesmana, který zřejmě bydlel ve vyšším patře než já. Toho při pokusu pokračovat ve výstypu s ními po pár schodech okřikli španělsky, on nerozuměl, takže mu to vysvětlili stylem: Don’t move, don’t move!

Stále jsem netušil o co jde, takže jsem se vrátil na pokoj a nehodlal měnit své večerní plány. Po chvilce, kdy pískání opět začalo a ne a ne ustat, konečně se mi rozsvítilo.

Smrad z kouře byl najednou cítit i na mém pokoji. Domněnka že asi hoříííí se mi potvrdila, jakmile jsem opět otevřel dveře na chodbu. Tentokrát už mě probíhající chlapík neignoroval a celkem jednoznačně jsem z jeho gest poznal, že bude nejlepší, když odtud co nejrychleji vypadnu. Kámoše v nouzi neopouštím, takže jsem samozřejmě ještě stihnul na cestu přibalit Thinkpada i se všema kablíkama a vyrazil jsem.

Dole na recepci a před hotelem postávalo už celkem dost lidí. Buď mají lepší čich, ale spíš smůlu, že bydleli ve vyšších patrech.

Bylo vidět, že z posledního patra hotelu (cca 7. patro) se valí kouř, ale zase nic dramatického to nebylo. Dvě požární auta, něco kolem dvaceti hasičů a policistů. Byli jsme vykázáni do dostatečné vzdálenosti – na Gran Via – což je hlavní třída Madridu. Jelikož jsem nechtěl postávat na ulici, zamířil jsem (dnes již podruhé) do Zahara Café, které má výlohu přímo na vchod hotelu. Tudíž jsem měl zásah z první ruky.

V půlnoci bylo po všem, hasiči si podali ruce a poplácali se po ramenech na oslavu úspěšného zásahu. Sbalili hadice, auto stáhlo výsuvný žebřík, hlídkující policisté típli poslední cigáro a akce skončila. Nadešel čas návratu do hotelu.

Z recepce nás směrovali do podzemních prostor, kde se obyčejně servírují snídaně. Čekali jsme zde do jedné ráno na potvrzení, zda policie dovolí návrat zpátky do pokojů. To naštěstí dopadlo, takže dobrou noc! 🙂

Další fotky zde v galerii (foceno z restaurace naproti, nečekejte senzaci ;-))